Někdo nám řekl, že přejmenovat loď, nosí smůlu. Jenže, mi už několik let dopředu věděli, že jednou si loď koupíme a bude to Šarlotta. Spojení našich dvou jmen. Vše se seběhlo hrozně rychle. A i dnes, když už na ni několik týdnů pracujeme, pořád nám to připadá neskutečné.
A jak to všechno začalo……Jsme normální tříčlenná rodinka a jedna kočka. Vedeme běžný život. Oba věnujeme své práci většinu času. Na prvním místě už ale není. Tak to bývalo dříve. Ale tím vás teď nebudu zatěžovat. Časem o všem napíšu…
První cesta za Frantíkem byla spontánní. Domluvena hned na druhý den, co manžel objevil nový inzerát. Čekala nás velmi milá rodinka na Orlické přehradě. Majitel Frantica, budu mu říkat T.., nás hned pozval na palubu. První pocit byl rozporuplný, v hlavě se mi honily myšlenky, jestli to všechno zvládneme, ale přitom jsem na 100% věděla, že tohle je ta naše loď. Všichni asi známe ten pocit, jen jsme generace 70- tek, která občas moc přemýšlí….
T… nám povyprávěl všechny klady i zápory. Kolik věcí vylepšil a kterým se moc nevěnoval, co se dá ještě vylepšit. Manžel ho zasypal spoustou otázek, a dostal spoustu odpovědí. Občas jsem nevěděla, o čem se baví, přece jen jsem ženská. Interiér byl po první majiteli a ten jsme si chtěli udělat podle sebe. Loď měla vše, co jsme chtěli.
Strávili jsme krásné slunečné odpoledne na Franticu. A jako bonus jsme získali nové přátelé. Bylo vidět, že jí dali své srdce, tak jak jsme se to chystali udělat i my. Později mi L…řekla, že je moc ráda, že jsme si ji koupili právě my.
Cestou domů jsme se vzájemně přesvědčovali a ujišťovali, že děláme správnou věc. Věděli jsme, že nás spoustu lidí odsoudí, že jsme snílci a blázni. A že nás čeká hodně otázek, různých názorů a pomluv. Ale tuhle stránku, jsme se za poslední tři roky naučili neřešit. Máme za sebou krušné roky a ty nás naučily, myslet taky trochu na sebe a na lidi okolo nás, kteří si to zaslouží.
Než jsme si doma, stačili dát kafe, bylo rozhodnuto.,, Jdeme do toho, vždyť je to náš sen a my si přeci v Thajsku slíbili, že si sny budeme plnit.“ Byla jsem šťastná. Ne jen proto, že si koupíme loď, ale překonali jsme i spoustu předsudků, které nás brzdily. Všechno do sebe tak zapadlo, že to ani nemohlo dopadnout jinak. Všechno se řešilo neskutečně rychle a bez jediného zádrhelu, že víme, že děláme dobře a vše je tak jak má být. Dnes chodíme po práci rovnou na loď, jak uvidíte, jsme šílenci. Trávíme tam všechen volný čas, abychom v květnu mohli na vodu. Chodíme domů unavení, ale neskutečně šťastní……..
Projekt Šarlotta 